Syndrom zakladatele (angl. founder’s syndrome, hovorově founderitis) — organizační jev, při němž zakladatel firmy brání jejímu dalšímu rozvoji tím, že si neúměrně dlouho udržuje centrální kontrolu nad rozhodováním, strategií i každodenním chodem. Vzniká paradoxně z vlastností, které zakladatele přivedly k úspěchu — silná vize, odhodlání a osobní identifikace s firmou se postupem času mění z aktiv v brzdy.
Firma přestává fungovat jako systém a stává se prodlouženou rukou jediného člověka: všechna klíčová rozhodnutí procházejí zakladatelem, delegování je minimální a strategické plánování ustupuje krizovému řízení. Organizace trpící syndromem zakladatele se silně identifikuje s osobou zakladatele, rozhodování je autokratické a bez formálních procesů, porad se využívá pouze k mobilizaci týmu a zadávání úkolů — nikoli ke strategickému rozvoji. V českém prostředí je syndrom zakladatele jednou z nejčastějších příčin toho, proč rodinné firmy nedokáží úspěšně přejít na druhou generaci.
