Metoda hodnocení pracovníků 20-70-10 je model, který využívá nucenou distribuci, aby rozdělila pracovníky do tří kategorií na základě jejich výkonu.

Metoda 20-70-10

Toto rozdělení zahrnuje:

1. 20 % nejlepších: Tato skupina zahrnuje nejúspěšnější zaměstnance, a tito jednotlivci jsou odměněni na základě jejich výkonu. Cílem je motivovat je k udržení vysoké úrovně výkonu.
2. 70 % průměrných: Tato střední skupina pracovníků má možnost absolvovat školení a zvyšovat svou odbornou kvalifikaci, aby mohli dále růst. To jim umožňuje dosáhnout vyššího výkonu a rozvoje svých dovedností.
3. 10 % podprůměrných: Skupina podprůměrných pracovníků, kteří dosahují neuspokojivého výkonu, by měla být organizací eliminována. To znamená, že by měli být buď propuštěni nebo přesunuti na pozice, kde jejich dovednosti lépe odpovídají.

Tato metoda byla poprvé použita Jackem Welchem ve společnosti General Electric a je typická pro soutěživé a individualistické pracovní prostředí, především v obchodních společnostech.

Některé výzvy spojené s touto metodou zahrnují nedostatečnou diferenciaci mezi pracovníky na třech úrovních, subjektivitu v hodnocení a potenciálně demotivující označení pracovníků jako „průměrných“ nebo „podprůměrných“. Tato metoda rovněž používá pouze jedno kritérium pro hodnocení, což může být omezené v přesném posuzování výkonu zaměstnanců.

Dnes není metoda 20-70-10 příliš běžná v praxi, a mnoho organizací preferuje jiné přístupy k hodnocení výkonu a rozvoji zaměstnanců, které více reflektují složitost a individuální potřeby pracovníků.

Zpět na hlavní stránku slovníku