Peterův princip je koncept, který popisuje tendenci k povyšování zaměstnanců do pozic, ve kterých se už nedokážou efektivně plnit své pracovní povinnosti. Tento princip byl formulován Laurencem J. Peterem v knize „The Peter Principle“ a popisuje jakýsi paradox v organizacích, kde lidé jsou často povyšováni na základě svého dosavadního výkonu, aniž by se brala v úvahu jejich schopnost zvládat nové a vyšší pozice.

Hlavní rysy Peterova principu zahrnují:

1. Povyšování na základě předchozího výkonu: Často jsou zaměstnanci povyšováni na základě svého úspěšného výkonu v současných pozicích, což však nemusí znamenat, že jsou připraveni na nové a náročnější role.
2. Tendence ke ztrátě efektivity: Když zaměstnanec povyšuje do pozice, na kterou již nestačí, může to vést k poklesu jeho efektivity a schopnosti plnit nové povinnosti.
3. Špatná rozhodnutí v povýšeních: Organizace často provádějí povyšování jako motivaci zaměstnanců, aniž by prověřily, zda jsou skutečně schopní nových pracovních výzev.
4. Regrese k průměru: Zaměstnanci jsou povyšováni na základě svých schopností dosažených v současných pozicích, ale po povýšení se může stát, že jejich schopnosti nepostačují pro novou úroveň náročnosti.

Peterův princip ukazuje na rizika povyšování zaměstnanců na základě jednoduchých kritérií a zdůrazňuje důležitost hodnocení schopností a připravenosti na nové role při rozhodování o povýšeních. Organizace, které ignorují tento princip, mohou čelit problémům s neefektivitou a ztrátou produktivity.