Když jsem poprvé zaregistroval to, jakým způsobem se některá země nebo stát vypořádává s těmi, kteří nejdou s hlavním proudem, uvědomil jsem si, že toto jsou prvky nesvobody, které znám spíše z dob minulých a z těch zemí kde svoboda projevu nic neznamená.
Toxická politická kultura
Když sleduji dnešní zprávy a vše co se děje kolem dnešních politických stran (22/6/2022), je mi jasné, že nám začíná opět v našem demokratickém systém fungovat kastovní systém, korupce a klientelismus, ano vždy tu byl, ale je tu stále. Systém, kdy se některé skupiny dostávají až příliš jednoduše k benefitům a klíčovým postům než ti ostatní. Vůbec zde nehovořím, z mého profesního úhlu o tom, zdali na to ti daní zástupci stran mají nebo nikoli, případně jaký je jejich morální nebo etický standard. Asi jsem naivní, když si myslím, že politika potřebuje především slušné a schopné lidi.
Dalším problém naší politiky je klientelismus. Klientelismus a jeho zákulisní systém, ochrana členů a jejich protekce. Klientelismus, jež vnímám jako dnešní velice častý a toxický jev. To, čeho se do budoucna obávám více, bude postup s těmi, kteří vyjádří jakoukoli nespokojenost s tím, jak se se státem zachází nebo s jeho rozpočtem a celkovou reputací. Potažmo s těmi, kteří nesouhlasí s některými kroky vlády, ať už se jedná o zdravotnictví, energetickou politiku, podporu války nebo podporu podnikání, dotační témata a případně nečinnost nebo neschopnost odboru nebo ministerstva.
Abych těm nahoře pomohl s tím, jak se vypořádat s námi, kteří mají vlastní názor a nebudou těmi, kteří vše vládě slepě odsouhlasí a budou přikyvovat nebo tolerovat všechny jejich přešlapy, inspirací by jim mohl být systém Songbun.
Zvolte Songbun
Pojem Songbun poprvé vyvinula severokorejská vláda v roce 1957 a znamená systém, který se stal jedním z nejrepresivnějších na světě. Kimova vláda založila Songbun – termín, který se překládá jako „složka“, ale může znamenat také „původ“, a to každého občana na jeho činech a na činech jeho předků z otcovy strany během předchozího období. Stát využíval tento systém k izolaci a očistě skutečných, ale i domnělých nepřátel a k odměňování jeho příznivců.
Nepřátelská třída
Kim vytvořil postupně tři skupiny tohoto systému – „jádro“, „váhající“ a „nepřátelské“ třídy, z nichž každá obsahovala řadu dalších podskupin, kterých je asi 50. Lidé nejbližší Kimovi, jejich příbuzní a bojovníci protijaponského odboje se stali severokorejským jádrem neboli vládnoucí třídou. Rolníci, nádeníci a dělníci byli vyzdviženi ze dna společenského řádu a jejich nízké postavení zaplnili ti, kteří se postavili proti Kimovu nástupu k moci nebo kolaborovali s Jižní Koreou či Japonskem.
Dědičný kastovní systém
Během několika desetiletí, počínaje koncem 50. let, zařadila vláda přibližně 3,2 milionu lidí mezi příslušníky nepřátelské třídy a mnoho z nich přesídlila do chudých a izolovaných oblastí na severu země. Protože se Songbun částečně dědí, vznikl postupem času jakýsi dědičný kastovní systém, v jehož rámci se příslušníci nejnižší kasty a jejich děti věnovali například zemědělství a hornictví a příslušníci nejvyšší kasty se stali vládními úředníky.Severokorejská ústava tvrdí, že občané země mají rovná práva ve všech oblastech státní a veřejné činnosti.
Opravdu se v naší zemi nenajde někdo, kdo nekrade, má alespoň průměrnou morálku a základní hodnoty, je slušným člověkem s patřičnou odborností? To jsme na tom tak špatně, aby naši zemi museli vždy prezentovat ti, kteří sledují zcela jiné zájmy než ty pro stát rozvojové a pozitivně transformační.
Bohužel vím, že politika je špinavé místo, ale snad existuje nějaká naděje, co myslíte?
