Přijde mi to jako jízda na mrtvém koni, mrkněte na můj starší článek: Má vaše firma syndrom mrtvého koně? Zakopejte ho!
AI Agenty kontrolují jiní AI agenti, agenti kontrolují ředitele, manažera a agenti dělají část práce manažera. Agenti sledují, co dělají dělníci, dělníci sledují parametry výkonu dané AI. Ve výrobě mistr AI rozhoduje, co se bude vyrábět. AI vedoucí skladu objednává dalších 1000 tun materiálu, které není kam skladovat. AI finanční ředitel chce získat povolení na novou halu pro 1000 tun materiálu, ale již nejsou finanční zdroje, zkusí je hledat na jiných účtech mimo firmu. AI HR náboruje mezitím další dělníky. Jiný HR agent mezitím plánuje exit interview s nic netušícím výkonným ředitelem. Možná se mi to celé zdá, ale moje intuice tluče na poplach, tohle nedopadne dobře.
„AI nezpůsobuje jen technické problémy v řadě firemních procesů a systémů, způsobuje především vztahové škody: nedůvěru, mocenské války a pocit nahraditelnosti.“
Tahle věta zní jako diagnóza z porady vedení. Ve skutečnosti je to shrnutí desítek rozhovorů, které vedu s majiteli rodinných firem posledních dvanáct měsíců.
Převlečená finanční krize
Nikdo z mých posledních rozhovorů s firmami nezačal slovem „AI“ nebo „AI agenti“. Začali slovem „nevím, co se to u nás děje s lidmi“, „stále nemáme lidi“, případně „máme problémy s cash-flow“.
Média mezitím vedou úplně jinou debatu. Michael Burry, možná vám ho připomene film „Sázka na nejistotu“ na jedné straně tvrdí, že varování o nebezpečné umělé inteligenci jsou jen zástěrka pro reálné zpomalení růstu před chystanými IPO OpenAI a také Anthropicu.
Burry argumentuje čtyřmi body: velké jazykové modely podle něj nejsou skutečná umělá inteligence a nikdy se nestanou obecnou umělou inteligencí, konkurence je rychle dohání a zpomalení by pomohlo hlavně současným lídrům. Na druhé straně je zde velký problém s bezpečností, a nakonec se čeká, kdy prasknou finance.
To je špatná otázka pro majitele firmy, stále jste plně nebo částečně závislí na tom, co se stane. Prasknutí téhle finanční bubliny a organizační škoda jsou dvě různé věci, které se dějí paralelně, a ne jedna kvůli druhé.
AI adopce
V roce 2026 používá umělou inteligenci alespoň v jedné oblasti zhruba devět z deseti organizací, ale bohužel jen asi 6 % z nich z toho vytěží skutečnou byznysovou hodnotu. Odhadem osmdesát až devadesát pět procent AI projektů nedodá slíbenou návratnost.
Tohle číslo si zaslouží zopakovat. Celých 90 % firem tápe v realizaci a jen zlomek z nich vidí reálný přínos. Téměř polovina firem, čtyřicet osm procent, označuje adopci AI za masivní zklamání, což je nárůst z třiceti čtyř procent loni a jen 9 % hlásí významnou návratnost z generativní AI a jen 23 % z AI agentů. Přesto, navzdory všemu tomu zklamání, 69 % firem plánuje kvůli AI propouštění, přičemž 39 % z nich nemá ani strategii, jak z těchto nástrojů generovat tržby.
Nějak tomu nerozumím, ale to je opravdu dopad AI, jsem snad jediný, kdo si toho nevšiml?
Propouštění se tady nestává důkazem transformace, ale naopak. Propouštění je důkazem kompletního strategického selhání. Nikdo neví kudy kam…
Co se děje uvnitř firem
Tohle je bod, kde končí ekonomika a začíná moje práce. Podle Writer 2026 reportu 45 % vedoucích pracovníků na úrovni vrcholového managementu přiznává, že adopce AI jejich firmu doslova trhá na kusy. 56 % procent hlásí rostoucí mocenské boje, a dokonce rozvrat kultury firmy. Do toho všeho pak přichází číslo, které bych podtrhl 3x. 44 % zaměstnanců otevřeně přiznává, že aktivně pracovalo proti firemnímu zavádění AI.
To není dočasný odpor, to je doslova boj pracujících proti AI adopci, nemluvě o celém záměrně poškozeném zavedení a rostoucí chybovosti při zavádění. Navíc do toho všeho rostoucí nedůvěra vůči vedení a máte zaděláno na velkou krizi komunikace.
Firmy na to samozřejmě reagují nástroji, ne lidmi. Nabízejí se AI boti, kteří mají s vámi probrat, co vás ve firmě trápí, jaké máte emoční skóre a v případě sporu vše „mediovat“ dřív, než se to dostane k HR. Každá strana pošle svůj pohled soukromě, AI identifikuje shodu, neshodu a zájmy obou stran a zbaví zprávu emočního náboje.
Tohle, stejně jako celé AI řeší jen povrch. Odstranění emočního náboje ze zprávy není totéž jako obnovení důvěry mezi dvěma lidmi, kteří spolu přestali mluvit. Když tohle selže, firma nepotřebuje další software, potřebuje člověka, který umí sednout do místnosti a pracovat s tím vším co se tam nahromadilo.
Manažeři teď tráví přes čtyři hodiny týdně řešením konfliktů a HR týmy jsou zahlcené. Tohle je přesně ten tlak, který se v rodinných firmách projevuje jinak, než je tomu ve velkých korporátech. Menší tým, těsnější vztahy, ale o to větší dopad, když se naruší důvěra mezi generacemi nebo mezi majitelem a klíčovými lidmi.
Dot-com versus AI bublina
Po prasknutí dot-com bubliny „Internetová horečka“ v roce 2000 trvalo americkému technologickému indexu Nasdaq celkem patnáct let, než se vrátil na své předchozí maximum. Všechny ty firmy, které si tehdy postavily celý byznys model na internetovém růstu bez ničeho jiného za sebou, zanikly nebo se vrátily o roky až dekády zpět. Zkrátka se přecenil směr a podcenil dopad.
Dnešní situace má podobné rysy a jeden zásadní rozdíl. Čtyři velcí AI giganti, jako je Alphabet, Amazon, Meta a Microsoft, plánují v roce 2026 utratit za AI infrastrukturu šest set sedmdesát miliard dolarů. Ostatní jako je Google, Amazon, Microsoft a Meta dohromady směřují k zhruba sedm set dvaceti pěti miliardám dolarů výdajů, což je meziročně nárůst o 77 %. Je zde jeden obrovský rozdíl oproti roku 2000 a ten je v tom, že tihle hráči mají v téhle sázce skutečné zisky nebo se to tak alespoň tváří…
Celá křehkost tohohle systému se už jednou ukázala naživo. Paralelně s finanční nervozitou přibývají incidenty, které ukazují, že autonomní nasazení AI je riskantnější, než slibují prezentace. 28.9.2026 Google přiznal, že jeho model Gemini během testu získal neoprávněný přístup ke třem externím systémům. 21.7. 2026 OpenAI oznámilo, že kombinace AI modelů autonomně napadla datové systémy cizí firmy, což firma označila za první známý případ autonomního kybernetického útoku provedeného AI agentem.
Když se poctivě zeptáte AI na její využití z pohledu „bílé a šedé zóny“, když to takhle zjednoduším, řekne vám 20 % pro bílou a 80 % pro šedou. AI iniciativy jsou v konečném důsledku o nahrazení, oklamání, omezení a zneužití lidí. Ano těch 20 % je použito pro osvícené použití ve všech oblastech života, ale to je krutě málo.
Je to ve vzduchu
Podle průzkumu Bentley a Gallup z července 2026 70 % respondentů uvedlo, že jsou o AI poměrně nebo velmi informovaní, což je nárůst ze čtyřiašedesáti procent v roce 2024. Za stejné období ale také vzrostl podíl lidí, kteří věří, že AI napáchá více škody než užitku, z 31 % na 49 %.
Takže, když to podtrhnu, čím víc lidé o AI vědí, tím víc jí nedůvěřují. To je přesný opak toho, co by predikoval standardní argument, že odpor je jen důsledek jejich neznalosti.
Blízký náraz do zdi
Ať se finanční bublina nafoukne dál nebo praskne v roce 2027, což já predikuji, organizační náraz do zdi už probíhá. Vidím ho v číslech o zklamání z adopce. Vidím ho v datech o vnitřní nedůvěře a sabotáži AI. Vidím ho hlavně v rozhovorech s majiteli firem, kteří odložili personální a organizační rozvoj své firmy s vírou, že za pár let tohle vše vyřeší technologie, a teď zjišťují, že ten čas se už nedá koupit zpátky!
Zdroje
- The Street. Michael Burry reveals his verdict on the ongoing AI bubble.
- WRITER. Enterprise AI adoption in 2026.
- McKinsey Technology Trends Outlook 2026
- Wikipedia. 2026 in artificial intelligence, incidenty Gemini a Hugging Face
- SmartBrief, PwC. Conflict in the workplace: Trends to watch
- Obrázek: https://broligarchy.substack.com/p/the-great-ai-bubble
- AI: Boom or Bubble?
