Dnešní článek se zaměřuje na téma svobody, a to z důvodu, že v současné době je právo a svoboda považováno za samozřejmé pro dnešní generace. Přesto je důležité vzít v úvahu, že naši předkové se většinu naší historie mohli o svobodě pouze zdát. Ještě nedávno, před několika sty lety, byla naprostá většina obyvatel Čech a Moravy vystavena stavu poroby a znevolnění.
V tomto kontextu je fascinující sledovat, jak se náš pohled na svobodu vyvíjel a jaké drobné, a někdy i významné, prvky omezování svobody dnes pozorujeme. Tyto změny jsou postupné, často maskované, a přesto nabývají na síle. O těchto aspektech se více dočtete až v závěru tohoto článku.
Nevolnictví ve světě
Nevolnictví představuje historickou a sociální instituci, kde jednotlivci, označovaní jako nevolníci, jsou považováni za majetek jiných lidí a zbaveni své osobní svobody. Tato praktika existovala v různých částech světa a v různých historických obdobích. Nevolnictví bylo široce rozšířené v mnoha civilizacích a kulturách, zahrnující antické Říma, starověké Řecko, arabské společnosti, africká království a také evropské koloniální osady a americké kolonie.
Nevolníci mohli být trestáni fyzicky, ale drtivá většina z nich pravděpodobně bití nikdy nezažila, i když byly fyzické tresty povoleny. V Polsku a Rusku bylo možné obchodovat s nevolníky, ale v českých zemích bylo nevolnictví spojeno především s připoutaností k půdě.
Od 16. do 19. století byly miliony Afričanů uneseny a prodány jako otroci do Ameriky, což vedlo ke vzniku tzv. transatlantického otrokářství. Toto nevolnictví mělo zásadní dopad na historii USA, Brazílie ale také dalších regionů. V některých částech Asie existovaly různé formy nevolnictví. Například v některých částech Indie byli lidé považováni za nedotknutelné a byli nuceni vykonávat určité práce na základě své kasty. Také historie arabského světa zahrnuje období otroctví, zejména během obchodu s otroky v rámci oblastí Blízkého východu a Severní Afriky.
Nevolnictví v Čechách a na Moravě
U nás byl patent o zrušení nevolnictví vydán výnosem římského císaře a českého krále Josefa II. z 1. listopadu 1781, který pro české země zrušil nevolnictví, či jak je psáno v patentu „tělesné poddanství neboli člověčenství“, a nahradil je tzv. „mírným poddanstvím podle příkladu zemí rakouských“.
Bohužel poddaní však zůstali zavázáni vůči vrchnosti poslušností a vrchnostenské úřady byly i nadále nejbližší autoritou, jejímž prostřednictvím stát vykonával svou moc. Beze změny zůstala zachována povinnost roboty i naturální a peněžní závazky rolníků vůči vrchnosti, a to až do roku 1848.
Samozřejmě, vedle svobodných poddaných, jako jsou myslivci či mlynáři, kteří měli vrchnost pouze jako ochranného pána nebo se nacházeli v „mezivrstvách“ zastoupených třeba měšťany z poddanských měst, existovala po třicetileté válce v českých zemích většina venkovského obyvatelstva v podmínkách nevolnictví.
Kdo je to nevolník?
Nevolníci byli vázáni jistými omezeními, která zahrnovala zakázání stěhování, významné placení daní, a přesně stanovené výběry daní po třicetileté válce. Tato omezení jim bránila v svobodném sňatku, zejména s partnerem z jiného panství. Během války bylo tolerováno posílání nezaopatřených dětí do měst, ale po konfliktu byla svobodná volba studií a povolání zakázána. Cílem těchto opatření bylo především udržet rolníky připoutané k jejich pracovnímu místu.
Popis života venkovanů v historických českých zemích odráží tvrdou a nelehkou realitu. Děti byly nuceny pracovat od útlého věku, a spolu s nedostatkem kvalitní stravy a špatnou hygienou vedlo toto prostředí k postupnému zhoršení jejich fyzického stavu.
Těžký život na venkově
V roce 1770 kdy vojenští komisaři projížděli českými zeměmi, byli svědky strašlivého stavu českých nevolníků. Mnozí z nich byli malátní, zkřivení a prý s věkem ztráceli lidské rysy. Různé choroby, zejména pohlavní choroby zavlečené cizími vojáky během válek, postihly vesnice ve východních Čechách a na střední Moravě. Na jižní Moravě trpěli někteří rolníci zvláštní chorobou, která způsobovala postižením nohou v dospělosti.
Hladomory sužovaly venkov, a po vlhkých zimách, jako roku 1770, napadl obilí jedovatý námel, způsobující onemocnění známé jako ergotismus. Lidé se snažili najít náhrady potravin, což někdy vedlo k hromadným otravám. V době velkého hladomoru se vesničané pokoušeli mlet a jíst různé neobvyklé látky, včetně mouky ze dřeva, mechu nebo trávy.
V reakci na hladomor krajské úřady vypracovaly recepty na pečení chleba z trávy, aby zabránily otravám. Přesto se v některých případech vyskytly tragické události. Celý tento obraz ukazuje, jak extrémních podmínkách byli venkované vystaveni, a jaké obtíže museli překonávat v jejich každodenním životě.
„V tehdejší nevolnické společnosti byla svoboda považována za vzácné privilegium, a každá osoba, která se mohla těšit této svobody, byla nucena ji neustále prokazovat. Každý, kdo tehdy nedokázal předložit důkazy svých privilegií, byl automaticky považován za nesvobodného.“
Svobodná práce je efektivnější než nucená práce
Císař Josef II. projevil zvláštní zájem o osud nevolníků během velkého českého hladomoru v roce 1771. Při své inspekční cestě po Moravě a Čechách se snažil pochopit příčiny masové úmrtnosti a hledal způsoby, jak tomu zabránit. Významným protagonistou změn byl také Franz Anton Blanc, který v letech 1768–1771 prováděl reformy ve Slezsku a společně s nejvyšším purkrabím Karlem Egonem z Fürstenbergu představil v roce 1772 rozsáhlý plán reforem, zahrnující zrušení nevolnictví. Hlavní podnět k této změně byl odvozen z hospodářského úvahy a také kalkulu, která vycházela z poznatku ekonomů, že svobodná práce je efektivnější než nucená práce.
Zdá se, že právě ekonomický pohled na tehdejší nucenou práci znamenal určitou revoluci a posun ke svobodě, ale dnes najdeme ve světě stále ještě dost příkladů opaku.
Novodobé nevolnictví
Přestože existuje celá řada právních dohod a úmluv, otroctví je stále, jak bylo uvedeno výše, celosvětovým společenským jevem. OSN a další instituce odhadují, že na světě je dnes 200 až 250 milionů dospělých otroků a co je velmi alarmující 250 až 300 milionů dětí ve věku od 5 do 14 let. Dokonce v některých zemích i přes oficiální zrušení otroctví i nadále dochází k zotročovaní velké části populace. (Zdroj)
Nový problém je korporatokracie a korporativismus
Svobodu tu stále ještě máme, ale již nyní můžeme vidět cílené manipulace k tomu, aby byla v blízké budoucnosti více a více kontrolována. Novým problém naší budoucí svobody se tak zdá být „korporatokracie“, která popisuje situaci, kdy velké korporace či podniky ovlivňují politický a ekonomický systém. To je korporatokracie, v níž zájmy korporací namísto občanů určují, co vláda dělá.
Tato možnost manipulace moci vyvolává rozsáhlé debaty o spravedlnosti, rovnosti a moci ve společnosti. Zatímco korporace mohou být hnací silou ekonomického růstu a inovací, často se spoléhají na podporu státu a globální spolupráci vlád.
Jejich dominantní pozice umožňuje pronikání do různých aspektů našeho života, včetně vlastnictví vzdělávání, sídlišť, a dokonce celých obcí nebo částí měst. Tento vliv může a nejspíše povede k postupné erozi našich práv a našich svobod, a to zejména v oblasti pracovních podmínek a trhu práce. Je to totiž velice jednoduché a vede to k maximalizaci zisku.
Po převzetí funkcí a služeb státu, jako jsou doprava, vzdělání, telekomunikace, média, výzkum, zdravotní péče nebo školy, se státní sféry transformují do firemní korporátní podoby. Vládní strany jsou totiž často financovány právě korporátními firmami, odplatou je pak výsada mít možnost zasahovat, ovlivňovat, získávat. Finanční prostředky korporací logicky převyšující ty státní, umožňují efektivnější fungování v oblastech, kde státní infrastruktura selhává, čemuž se tak již děje.
Je to vaše svoboda!
Náš stát sice stále zůstává formálně aktivní, ale skutečná exekutivní, soudní a zákonodárná moc je systematicky ovlivňována korporacemi skrze korupci, což vytváří zdání, že korporace jsou dnes skutečnými mocnostmi ve státní správě. Tato konsolidace moci korporací, podporovaná vlastněnými nebo ovládanými médii, dělá kritiku korporací stále obtížnější. Protože:
„Svoboda pro vlky často znamenala smrt pro ovce.“ a „Svoboda v konkrétním slova smyslu spočívá v možnosti volby.“ Jste si jisti, že budete mít v budoucnosti stále možnost volby?
Závěrem
Dnes se musíme rozhodnout, zda chceme dát přednost vyšší produktivitě, rychlosti, kvantitě, kvalitě a nákladům, nebo chceme dát přednost spravedlnosti, etice, morálce a rovnosti? Chceme stále rostoucí množství ekonomického přebytku, nebo chceme množství, které v daném časovém období uspokojí potřeby populace, biologické i sociální?
Skutečně chceme globální blahobyt lidstva, nebo jen blahobyt špičkových korporací a s nimi spřátelených politiků a vlád? Chceme zde mít v budoucnu vykořisťovatelský korporátní kapitalistický otrokářský systém? Odpověď je na vás…
Zdroje
