Ve třicátých letech minulého století se celý svět, včetně našeho hospodářství ocitlo v nekompromisní klíčové ekonomické situaci, která změnila tvář celé společnosti a formovala osudy milionů lidí. Tato éra byla poznamenána pádem ekonomiky a dramatickým vzestupem nezaměstnanosti, což zanechalo trvalý otisk na historii. Hospodářská krize třicátých let se stala symbolem boje, přežívání a hledání cest.
Velká hospodářská krize 2.0
K tomuto článku mě podnítil díl z archivu ČT s názvem Industrie: Hospodářství v krizi. Nalezneme zde spoustu podobností ze 30 let, které se nám opakují téměř o sto let později.
Link na video: https://www.ceskatelevize.cz/porady/13081530950-industrie-pred-zrodem-tovarny/319294340160006/
Dnešní ekonomická situace se, ačkoliv odlišná v mnoha ohledech, může v některých bodech podobat krizi ze třicátých let minulého století. Zde jsou některé paralely:
Situace ve světě je stabilní
Velice podobně jako tomu bylo ve třicátých letech, i dnes čelíme určitému stupni globální nestability. Globální události, jako jsou pandemie, politické konflikty a ekologické výzvy, mohou a také ovlivňují ovlivnit celosvětovou ekonomiku.
Nejistota na trhu
Firmy, podniky a investoři jsou náchylní k nejistotě. Skrze investice mě to připomíná životopisný film „Sázka na nejistotu“ z roku 2015, který celkem jasně popisuje, jak dokážeme žít ve lži a tuto lež dokonce stále stimulovat. Dokonce Michael Burry i dnes vidí velice podobnou situaci skrze buducnost vývoje indexů Nasdaq 100 nebo S&P 500.
Podle něj by mohla nejistota kolem úrokových sazeb vyvolat tlak na růst výnosů dluhopisů a způsobit pokles cen akcií. Obavy také stále vzbuzuje vysoká inflace, která by mohla oslabit zisky podniků a měla by dopad i na spotřebitelské výdaje. Možná se to může jevit jako neobvyklé, ale někdo, kdo denně sleduje stav a úspěšně sází na jeho vývoj může ledacos předpovědět,
Problém zaměstnanost
V EU máme trochu jiný problém, než tomu bylo ve 30 letech. Problémy se zaměstnaností. I přes pokroky v mnoha oblastech, zaměstnanost zůstává jedním z klíčových problémů dnešní ekonomiky. S příchodem a rozvojem AI automatizace se možná budeme potýkat s tématem nezaměstnanci jako ve třicátých letech, ale na to je ještě čas. U nás máme problém spíše s kvalitou a rozvojem lidského kapitálu.
V obou obdobích byla nutná intervence vlády a centrálních bank, aby byla zvládnuta ekonomická nestabilita. Opatření, jako jsou fiskální stimuly a měnová politika, byla použita k podpoře ekonomiky a oživení růstu. Obě období byla také svědky technologických a strukturálních změn, které ovlivnily způsob, jakým společnosti fungují. V třicátých letech to bylo přechod od agrárních ekonomik k průmyslovým, zatímco dnes zažíváme digitalizaci a automatizaci.
Dopad na lidi v krizi
S pádem akciového trhu a kolapsem bank byla ekonomika zasažena hromadnou nezaměstnaností. Miliony lidí ztratily svá pracovní místa, což vedlo k dramatickému nárůstu chudoby. Mnozí lidé bojovali o základní životní potřeby, jako bydlení nebo potraviny. Mnozí také ztratili své úspory a majetek v důsledku bankrotů firem a bank. Hodnota nemovitostí a akcií rapidně klesla, což mělo devastující účinek na majetkové poměry mnoha rodin.
Ztráta pracovních příležitostí vedla k masivní migraci obyvatelstva, kteří hledali práci nebo lepší podmínky života. Krize také způsobila zvýšení úrovně stresu, úzkosti a deprese. Lidé čelili nejistotě a obavám o budoucnost, což vedlo k narušení sociálních vazeb a rodinných vztahů. Mnoho rodin nemohlo svým potomkům zajistit základní vzdělání. Některé děti byly nuceny opustit školu a pracovat, aby přispěly k rodinným příjmům.
Symptomy krize
To, že krize tu je bezpochyby. Ten, kdo to ale stále ještě nevidí nebo možná nechce vidět je stále vedení naší země. Naše společnost prošla poměrně velkými výzvami, které stále ještě zanechaly své velké stopy. Po pandemii přichází inflace, přezaměstnanost, válka, migrace, energie, kybernetické útoky, ekonomická nestabilita a bohužel podpořená nekompetentností v řízení.
Společnost zatím bez velkého hluku každý krok špatným směrem toleruje, pravděpodobně do momentu, než se kroky vlády začnou dotýkat společnosti jako celku. Jenže já nechci psát o stavu, který teď hned nezměníme nebo byl způsoben zásahy z venku. Chci psát o tom, co lze dělat proto, abychom se stali zemí, která už nebude zemí levné pracovní síly, nebo v područí velkých hráčů, kteří své zisky přesouvají dále. Chtěl bych žít v zemi, která se jmenuje „Hrdé Česko“…
Jenže abych byl hrdý a asi nejen já, musím mít za prvé respekt a důvěru k těm, kteří tuto zemi vedou a za druhé musím vidět, že to jde správným směrem.
Zkušenosti z velké deprese
Zvládnutí hospodářské krize ve třicátých letech bylo složitým procesem, který zahrnoval kombinaci opatření ze strany vlád, centrálních bank a mezinárodní komunity. Ale je zde několik klíčových faktorů a strategií, které hrály rozhodující roli při překonávání této obtížné doby.
Prezident Roosevelt zavedl sérii opatření známých jako New Deal, které měly za cíl stimulovat ekonomiku a snížit nezaměstnanost. Patřily sem programy veřejných prací, sociální zabezpečení a regulace finančního sektoru. Vlády mnoha zemí použily fiskální politiku, tj. zvyšování vládních výdajů a snižování daní, k podpoře ekonomiky. Tato opatření měla za cíl obnovit důvěru a stimulovat poptávku.
Kooperace a koordinace hrála klíčovou roli v překonávání globálních ekonomických problémů. Mezinárodní spolupráce a investice do infrastruktury, zejména veřejných prací, byly jedním z pilířů snahy o obnovu ekonomiky. Tyto projekty nejen vytvářely pracovní příležitosti, ale také posilovaly infrastrukturu země.
Tato kombinace opatření přinesla postupné zotavování ekonomiky. Je důležité si všimnout, že některá opatření byla kontroverzní a narážela na odpor některých skupin, ale mnoho z těchto strategií poskytlo základ pro obnovu a následný růst.
Co dělat nebo raději nedělat?
Co nejvíce postrádám je vize a strategie. Jaké kroky, jaké bude krizové plánování a jaká je připravenost na krizi. Kde jsou plány na to, čemu budeme v blízké budoucnosti čelit? Protože prostřednictvím předem stanovených plánů a strategií alespoň můžeme minimalizovat negativní dopady a umožnit rychlejší odezvu. Protože stát by měl aktivně analyzovat ekonomická rizika a předvídat možné scénáře.
„V případě ČR platí, že je objem investic pouze podmínkou nutnou, ale ne dostačující. Klíčová je struktura. Dlouhodobé růstové analýzy ukazují, že je až polovina růstu produktivity spojena s investicemi do vědy a výzkumu, čtvrtina se pojí se vzděláváním a 15 % s alokací talentů.
V Česku investujeme velkou část HDP, ale není to tolik vidět v kvalitě. Investice do vědy a výzkumu, ale i míra robotizace průmyslu se pohybuje na průměru EU. Dostupnost bydlení je nejhorší ze všech zemí EU. Navzdory jednoduché zkratce, že máme moc vysokoškoláků, je podíl mladých s vysokoškolským vzděláním jedním z nejnižších v EU.
Češi mají nízké mzdy ve srovnání s Německem, a to nejen absolutně, ale i po zohlednění produktivity. Počet pracovníků bude dál klesat kvůli demografickým změnám, což tlačí mzdy nahoru. Pracovní síla tak už nebude ani levná ani dostupná.
Za druhé, máme jednu z nejvíce energeticky náročných ekonomik. Spotřebujeme dvojnásobek energie ve srovnání s Dánskem na jednotku HDP, ale i o 50 % více než Německo, které má také silný průmysl. V situaci energetické krize a nesoběstačnosti některých surovin to je problém. Za třetí, jsme sice silně vývozní ekonomika, ale také silně dovozní ekonomika.
Dovozní náročnost automobilového odvětví se dostává mírně přes 50 %, v případě výroby počítačů nebo chemických látek dokonce nad 75 %. Společným rysem těchto problematických oblastí, je nízká přidaná hodnota české ekonomiky.“ David Navrátil – hlavní ekonom České spořitelny.
„Ano, v EU jsme na 10. místě s 168 roboty na 10 tisíc zaměstnanců, je ale také nutné ukázat, jaká propast mezi námi a celkově nejlepšími je. Prvenství drží Jižní Korea s 1 000 roboty, druhý je Singapur s 670 a třetí je s velkým odstupem Japonsko, kde tento poměr vychází na 399. Ještě více znepokojující je však parametr, který ukazuje, jak drastickým tempem nám některé státy utíkají v počtu ročních instalací robotů. A to nemluvím jen o České republice, ale o celé Evropě.“ Jiří Rašner Zlín Robotics.
O dalších tématem by také stálo hovořit více. Podpora ekonomické aktivity, investice do infrastruktury, podnikatelská a tržní stimulace poptávky po zboží a službách, snižování daní. Omezení riskantnímu půjčování a spekulacím s našimi penězi. Redukce aparátu státu, podpora vzdělávání atd. Myslím, že témat máme hodně, ale Velká hospodářská krize 2.0 se blíží a já slyším pouze: „Iceberg, right ahead!“
