Vrchol
Říkáme tomu asi všichni vrchol. Být na „peaku“, jak říká generace mých dětí. Jsi na vrcholu, nebo k němu teprve směřuješ?
Vrchol může znamenat kariérní úspěch, nejvyšší bod profesní dráhy, životní milník či dosažení špičkového sportovního výkonu. Je to náš subjektivní pocit nebo někým – něčím objektivně potvrzená meta, kterou poměřujeme s ostatními – kolegy, odborníky, vědci, sportovci.
Je to okamžik, kdy se silně koncentruje výsledek úsilí, vytrvalosti, vůle, napětí a stresu do jednoho bodu v čase – ať už krátkého, nebo střednědobého. To je ta jedna část křivky a nyní přichází ta druhá, protože ta má na křivce života vždy své místo.
Dno
To nepříjemné, skrývané a často vytěsňované místo v naší kariéře nebo životě. Každý jsme se tam už podívali, někteří se tam teprve chystají, a jiní o jeho existenci ani netuší – možná proto, že kolem sebe mají mechanismy, které jim pád nebo vůbec toto cenné poznání znemožňují. Přejme jim to. Nebo také ne – dříve či později je to možná potká jinde a jinak.
I tato fáze k životu patří. Je nepříjemná, bolestivá, ale zároveň pro nás všechny nesmírně cenná. Říká se, že se z ní dá někam odrazit. Nejsem si tím však moc jistý. Dno není pevná plocha, spíš abstraktní stav naší hlavy. Jeho hloubku nikdy neznáme dopředu – a pokud v něm člověk uvízne až po pás, jen těžko se z něj dostane sám, bez pomoci ostatních.
V takových chvílích záleží na tom, koho máme kolem sebe, myslím reálně. Kdo nám radí, kdo v nás i navzdory pádu stále vidí někoho, kdo má sílu změnit svůj osud a znovu povstat – odrazit se, ale s podporou.
Sinusoida
Mezi vrcholem a dnem se vine naše křivka. Nejlépe ji lze přirovnat k sinusoidě. Někdy je její průběh plynulý, jen mírně stoupá a klesá – je harmonická. Jindy jsou vrcholy i propady extrémní, vzdálené od sebe, s měnící se frekvencí a rostoucí dynamikou.
Tato křivka pro mě symbolizuje neustálý cyklus vzniku a zániku, změny, začátku a konce. V podnikání znamená start a zánik firmy, v kariéře nástup i odchod. V kontextu celého života je však jen jednou z mnoha křivek – stejně jako ty, které prožívají ostatní.
Moji klienti mi často říkají, že jsou na vzestupu, jindy zase na sestupu. Když se ale podíváme na křivku jako celek, musíme vnímat širší perspektivu – nejen aktuální směr toho pohybu. Z větší vzdálenosti i zdánlivý vzestup může být jen součástí většího sestupu na dlouhodobé trajektorii.
Když s nimi dnes sedím, říkají mi, že poprvé po dlouhé době nevědí, jak to dopadne. Jejich křivky se změnily. Nevidí před sebou další záchytné body, cítí, že jim chybí energie k jejímu opětovnému rozhýbání – rozkmitání.
Doba se mění – a s ní i jejich křivka. Uvědomují si, že musí přehodnotit nejen to, jak věci dělali doposud, ale také jak je budou dělat dál.
Naše křivka
Pro někoho je křivka života obdobím klidu, pro jiného fází boje. Někdy jde o vyčkávání na správný moment, přípravu na rozhodující krok. Často se pohybujeme mezi těmito dvěma póly – stagnací a dynamikou, pasivitou a aktivitou.
Každý z nás prochází různými cykly. Jsou chvíle, kdy máme pocit, že kontrolujeme směr svého pohybu, a jindy jsme zcela a stále unášeni okolnostmi.
Když však stojíme na vrcholu, díváme se zpět a vidíme cestu plnou překážek, rozhodnutí a změn. Když jsme na dně, zdá se, že neexistuje cesta vzhůru, ale někde v dálce přece jen čeká zase další obrat, proč? Protože je to křivka, když šla dolů, půjde opět nahoru.
Křivka není jen vzestup a pád. Jsou to i momenty stabilizace, kdy se učíme, rosteme a sbíráme síly na její další fázi. Každý vrchol je dočasný, stejně jako každý pád. To, co určuje náš skutečný směr, je schopnost přijmout onu proměnlivost této křivky a přizpůsobit se jejímu rytmu. Nahoru a dolů, nahoru a dolů.
Nádech a výdech…
Život, práce, kariéra nebo podnikání nejsou přímkou – jsou vlnou, sinusoidou a cyklem. A umění ovládnout tyto pohyby v nás je klíčem k naší dlouhodobé rovnováze a odolnosti.
Nádech a výdech…
