Divíme se, že to nefunguje…
Přijde nový člověk do firmy. Pohovor proběhl dobře, šéf měl dobrý pocit, tým řekl „jo, ten by mohl fungovat.“ Za půl roku je ze všech stran frustrace – zaměstnanec nechápe, co se od něj čeká, firma nechápe, proč nepodává výsledky. Problém ale nevznikl za těch šest měsíců. Vznikl při výběru.
Ve firmách se často lidé vybírají „podle pocitu“. Podle toho, jestli zapadnou, jestli jsou sympatičtí, jestli si sednou s týmem. To jsou lidská, pochopitelná kritéria. Jenže ve chvíli, kdy nový člověk nastoupí, začíná být hodnocen podle něčeho úplně jiného – podle výkonu, výsledků a plnění role. A právě tady vzniká zásadní rozpor, který v českých firmách vídám znovu a znovu.
V tomto díle série Slepá místa firmy se dívám na paradox, kdy firma najímá lidi podle jiných kritérií, než podle kterých je později hodnotí.
Z praxe ukazuji, proč:
- mají lidé dobrý start, ale rychle narazí
- vzniká frustrace na obou stranách
- výkon neodpovídá očekávání
- a proč problém často není v člověku, ale v nesouladu role a způsobu výběru
Výběr zaměstnanců musí vycházet z toho, co role skutečně vyžaduje – ne z osobních preferencí vedoucího. Výkon nezačíná hodnocením. Začíná už při výběru.
Pusťte si video. A pak se zamyslete, jak probíhal váš poslední nábor.
O sérii Slepá místa firmy
Série vychází z více než dvaceti let práce s českými firmami – výrobními, obchodními, servisními i rodinnými. Každý díl pojmenovává jeden vzorec chování, který brzdí výkon a růst, ale zůstává často neviditelný.
