Marta je finanční ředitelka v české společnosti dodávající zemědělské stroje do celého světa a často pracuje dlouhé hodiny. Obvykle je v kanceláři již od 8:00 až do 17:00, ale doma, když její dvě děti jdou spát, bude pracovat další tři hodiny, aniž by zavřela svůj notebook až do 23:00. Samozřejmě někdy pracuje také o víkendech. Ale i když pracuje 55 až 65 hodin týdně, říká, že se dokáže kdykoli vypnout, když zrovna potřebuje. Stále se cítí dobře a má dostatek energie téměř každý den. Je zdravá a také se tak cítí.

Michal je ředitel marketingu pro evropskou pojišťovnu, který ale nefunguje stejně jako Marta. Jeho pracovní dny začínají obvykle v 9:00 hodin a končí nejpozději v 18:00 a často opouští práci v pátek již v 15:00. Ale i když pracuje v průměru 40 – 45 hodin týdně a je svobodný a nemá děti, je pro něj čím dál těžší umět se vypnout. Neustále kontroluje svůj e-mail a přemýšlí o práci. Před několika měsíci při pravidelné kontrole stavu svého lékaře zjistil, že má vysoké hodnoty cholesterolu a zvýšený tlak.

Workoholismus jako nemoc

Asi všichni obecně předpokládáme, že příliš mnoho práce je pro naše zdraví nedobré. Ale co přesně je na práci nezdravé, to je poměrně nejasné. To, že pracujeme dlouho zvyšuje riziko vzniku zdravotních problémů? Nebo je to něco jiného?

„Jestliže nemáme povinnost ráno vstát a jít do práce, pak se ocitáme v nebezpečí, že nás ovládnou fantazie a emoce.“ Sigmund Freud

Workaholics Anonymous – Anonymní workoholici

Reklama

V roce 1983 vznikla ve Spojených státech po vzoru anonymních alkoholiků organizace Workaholics Anonymous – Anonymní workaholici. Organizace se brzy rozšířila i do jiných oblastí Spojených států a dalších zemí. Organizace Workaholics Anonymous nevybírá členské příspěvky a jedinou podmínkou členství je upřímná snaha překonat závislost na práci.

Organizace Workaholics Anonymous uvádí následující znaky, kterými se charakterizují lidé, kteří sami sebe považují za workoholiky:

  • potřeba být neustále zaměstnán
  • neustálé myšlenky na práci
  • zanedbávání zdraví, vztahů, rekreace a duchovních hodnot kvůli práci
  • ztráta spontaneity, tvořivosti a pružnosti
  • stres a úporná snaha
  • odvykací příznaky při nepracování – úzkosti a deprese
  • obava z volného času, co s ním
  • nepřiměřené požadavky kladené na sebe a následné zklamání při jejich nesplnění
  • neustálý strach, že něco nestihnu
  • roztříštěná pozornost, snaha dělat několik věcí najednou
  • absence potěšení z práce
  • perfekcionismus, neochota přijímat své chyby a žádat o pomoc
  • neochota delegovat kvůli přesvědčení, že nikdo nemůže splnit jejich měřítka, udělat to správně
  • snaha vyvolávat u druhých díky své neustálé zaneprázdněnosti dojem důležitosti a obdiv

Studie workoholismu

V roce 2010 byla provedena zajímavá studie v jedné mezinárodní finanční poradenské společnosti s více než 3000 zaměstnanci. Průzkum se dotazoval na různá témata, jako je práce pod tlakem, témata pracovní motivace, průměrná pracovní doba. Rovněž se studie ptala na témata psychosomatických zdravotních problémů, jako jsou bolesti hlavy, problémy se žaludkem atd. Také se vše porovnávalo s pohlavím, věkem, vzděláním a rodinnou anamnézou. Bylo zjištěno, že pracovní doba nesouvisí s žádnými zdravotními problémy, zatímco workoholismus ano. Zaměstnanci sice pracovali hodně, standardně nad 40 hodin týdně, ale nebyli posedlí svou prací, hlásili méně zdravotních problémů než zaměstnanci, u kterých se prokázal workoholismus.

„Žij vyrovnaně: trochu se uč a trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a zpívej a tancuj a hraj si a pracuj.“ Robert Fulghum

Wikipedie:Workoholismus či workholismus je „závislost na práci“. Pojem vznikl ve USA analogií s alkoholismem, kdy za základ slova bylo vzato anglické work – práce. Samotný pojem workholismus se v české odborné literatuře začíná objevovat až po roce 1989. Workholismus je chorobou typickou především pro Yuppies, což je označení pro mladé městské ambiciózní muže usilující pouze o práci. Workholismus postihuje hlavně osoby s vyšším vzděláním a také častěji muže než ženy. Větší riziko vzniku závislosti na práci mají lidé ve vyšších funkcích. Většinou jsou to lidé, kteří do práce unikají z konfliktní rodinné atmosféry nebo si prací kompenzují komplexy méněcennosti, nízkou sebedůvěru. Bývají to lidé osamělí nebo nespokojení v partnerském vztahu, kteří si z práce udělali jedinou náplň života.“

Zkušenosti Marty a Michala jsou sice mimo tuto studii, ale s těmito výsledky se shodují. Marta pracuje dlouhé hodiny, ale není mentálně tak zaměstnána. Když dokončí svou práci v noci, cítí se uspokojena a snadno usne. Ráno se cítí plná energie a započne nový pracovní den. Dokáže tedy regenerovat. Michal na druhé straně má nutkání tvrdě pracovat a cítí se neklidně, když nepracuje. Jeho emoční stav je více nestabilní a celkově více zatěžuje svůj organismus. Dnes již víme, že stálé pracovní přetěžování často souvisí se stresem, úzkostí, depresí a problémy se spánkem a brání následnému zotavení z práce. Stresové úrovně v pracovních činnostech jsou proto často chronické, což vede k trvalému opotřebení těla.

Diane Fassel rozděluje rozvoj závislosti do tří stádií. Časné stadium se vyznačuje tím, že postižený myslí skoro pořád na práci, pravidelně pracuje přesčas a odmítá volno nebo dovolenou. Střední stadium již narušuje osobní vztahy a společenský život. Dochází k tělesnému vyčerpání a k poruchám spánku. Pozdní a take poslední stadium je spojeno s narůstajícími problémy. Objevují se opakované bolesti hlavy, bolesti zad, vysoký krevní tlak, žaludeční vředy a deprese.

Je totiž jedno, jestli svou práci milujete! Jste workoholik

Většina workoholiků si je vědoma svých obsedantních pracovních návyků a přátelé i rodina je často varují před možnými zdravotními riziky. Společnou obhajobou jich všech je, že údajně milují svou práci. Hodně z nich přiznává svou závislost na práci. Často se cítí provinile, když pracovně nefungují a často se snaží najít řešení pro své úkoly mimo práci. Milování práce sice může zmírnit některé z rizik spojených s workoholismem, většinu z nich však neodstraní.

Příběh Michala a Marty odhaluje jedno klíčové poselství. Tím poselstvím je účinek na naše zdraví. Dlouhá pracovní doba není zase tak špatná, jako je posedlost naší prací. Přesto se zdá, že více než hodiny, jsou naše myšlenky a pocity týkající se práce právě ta rizika, která mají dopad na naše blaho a zdraví.

Jak předejít workoholismu

Prvním krokem je uznat, kdy je váš vztah k práci nezdravý, myšleno stavem, kdy se cítíte mimo kontrolu a vaše situace proniká již do vnějších vztahů. Dalším krokem je opětovná kontrola vašeho pracovního chování. Jedním ze způsobů, jak to udělat, je stanovení jasných pravidel pro to, kolik hodin denně budete pracovat. To vám může pomoci přijmout, že existuje bod, ve kterém jste pro daný den udělali dost práce a víc již udělat nelze. Pokud máte potíže s vypnutím, možná budete chtít přestat pracovat již dvě nebo tři hodiny před spaním. Důležitá je volba vhodných klidových aktivit. Zkrátka vše, co vás pozitivně odepne od práce. Další techniky lze projít s vhodným koučem nebo terapeutem.

Na závěr citát:  „Všechno, co nás obtěžuje a vyčerpává, jsme si vytvořili my sami. Když si to uvědomíme, můžeme s tím začít pracovat.“ Jaroslav Dušek

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here